Na jaře 2007 jsme se rozhodli, že na podnájem jsme už moc staří a chce to něco vlastního. Financí nebylo mnoho, a kdo ví, možná, že jednou budeme stavět, takže jsem se rozhodli pro byt 2+1. Pro dva stačí a malý mimis, až jednou přijde, tam pár let určitě taky vydrží.
Rozhodně jsme nechtěli do paneláku, a tak jsme hledali nějakou nižší zástavbu v alespoň trošku zeleném okolí. Co se týče lokality, chtěli jsme něco v Porubě, ale ta se zdála finančně nedosažitelná. Na byt, ve kterém jsme bydleli, jsme sice měli předkupní právo, ale pan majitel pořád oddaloval datum prodeje a stále navyšoval kupní cenu, takže tudy cesta nevedla. Začátkem léta se zdálo, že se na nás usmálo štěstí a našli jsme krásný mansardový 3+1 v celkem pěkném prostředí a hlavně za velmi dobrou cenu. Všechno se zdálo být v pořádku, majitelka s přítelem si stavěli dům a těšili se do nového. Jenže člověk míní ... měsíc před předávkou bytu z koupě sešlo. Dost nás to mrzelo a tlačil nás čas, ale na druhou stranu jsme doufali, že třeba najdeme něco lepšího.
A našli. V září 2007 jsem v zoufalství podala inzerát na koupi bytu a už za pár hodin nám volal pan R., že prodává 2+1 v Porubě, jestli máme zájem, ať se přijdeme podívat. Přišli jsme, viděli jsme a koupili jsme.
Žádné komentáře:
Okomentovat